Jdi na obsah Jdi na menu
 


GAIA

 

 

Určitě jste již někdy slyšeli něco o původu kamenů. Jeden příběh vypráví, jak vznikaly před miliony lety, po miliony let, společně s tím, jak se utvářela naše planeta. Některé se rodily za neuvěřitelných tlaků, jiné rostly pomalu skryté v hlubinách Země a další se utvářely pozvolna ve vrstvách nejrůznějších hornin blíže povrchu. Minerály vzešly z roztaveného jádra naší planety a na povrch byly vytlačovány plyny a pohybujícími se zemskými vrstvami. Na této cestě vzhůru chladly a uskupovaly se do geometrických tvarů.

 

Mám veliký respekt před touto verzí a nepochybuji o její vědecké pravdivosti. Ale ráda bych vám vyprávěla jiný příběh, neméně pravdivý. Někdy, strhnuti naším dualistickým vnímáním světa, zapomínáme, že pravdivost jednoho nepopírá pravdivost druhého.

Tedy, pohodlně se usaďte, otevřete svá srdce a mysl a poslyšte tento mýtický příběh o původu a vzniku krystalů…

 

 

 

100_2282.jpg

 

 

 

 

Před pradávnými časy, vědci říkají, že to bylo zhruba před 4,5 miliardami let, ale věřte, že o tomto dění bylo rozhodnuto daleko dříve, v jiné dimenzi a v místech blízko středu naší galaxie, se sešli Bůh a jedna mocná Bytost. Tato Bytost, prostoupena silným tvořivým Duchem, se jmenovala Gaia.

 

Gaia a Bůh rozjímali. Měli společný nápad, se kterým souhlasilo celé společenství v tehdejším Vesmíru. Toužili se projevit ve svých nejvyšších schopnostech. Oba byli silní a krásní – Bůh byl, tak jak je tomu po všechny věky věků, vše, co je a Gaia byla Duchem nesmírné pestrosti a radosti a skrývala v sobě schopnost Počátků všeho. Toužili se projevit ve své Síle, Lásce a Tvořivosti a Gaia navrhla, že společně zrodí Život. Život už v té době nebyl ve Vesmíru ničím neznámým, ale Gaia měla novou představu.

 

„Chci se prožít býti skutečnou Matkou. Jsem Duchem se schopností Zrodu a mnohokrát jsem tak již tvořila. Ale ještě nikdy jsem nedržela Život ve svých rukou. Tvořila jsem silou svého Ducha, ale ještě nikdy nevzešel Život z mého těla. Snížím své vibrace, sestoupím do hmotné dimenze, nabydu tělo a pak skrze mé tělo stvořím Život. Chci se stát tělem, ze kterého vzejde vše živé.“ „To je nádherný Záměr,“ řekl Bůh, „dovol mi vdechnout esenci všeho živého do tvého těla.“

 

A tak se stalo. Gaia snížila své vibrace, aby mohla sestoupit do nižší dimenze a začala se silou svého Záměru a čistoty Ducha zhmotňovat do fyzické podoby. Nabyla překrásné tělo, s čistým silným srdcem, páteří i myslí a všemi vrstvami, které byly potřeba, aby se v jejím těle mohl zrodit Život a ona se mohla stát Matkou. Pak k ní sestoupil Bůh a jako nejvyšší esence Otce se prolnul s jejím tělem a zanechal v něm sémě veškerého možného Života. Spojili se v Jedno, Matka poskytla Tělo a Otec do něj vdechl Ducha.

 

„Staniž se,“ zazněla mocná slova celým Vesmírem a Gaia začala rodit Život ve své rozmanitosti a nádheře. Každé dítě Gaii demonstrovalo některou z jejích vysokých schopností a kvalit – sílu, mohutnost, schopnost proměny i sebeuzdravení, vůli přežít, krásu i lásku ke svým potomkům. Vznikala nová stvoření, ve Vesmíru do té doby nevídaná a mnoho bytostí a entit z celého Vesmíru se scházelo zhlédnout ono nové tvoření, kterým se Gaia projevovala.

 

„Gaio, jsi nádherná Matka, plná Lásky a Síly a Moudrosti a z tvého překrásného těla vzchází mnoho našich dětí. Všechny jsou stejně důležité, jedinečné a všechny jsou součástí Tebe a Jednoty. Ty je všechny stejně miluješ a poskytuješ jim ze svého těla a srdce vše, co potřebují. Každé z nich dostává od Tebe darem tělo i srdce. Řekni ale, jaký je Tvůj nejvyšší Záměr?“ zeptal se po nějaké době při pohledu na všechno to hemžení Bůh Gaii.

 

„Toužím porodit dítě, které bude nejvyšším obrazem Mým a Tvým. Toužím porodit dítě, které zdědí mé tělo se všemi podobnostmi a schopnostmi a jehož části budou vibrovat na stejných frekvencích jako ty mé, abychom se mohli na sebe lépe naladit a pocítit se býti Jedno. Toužím po dítěti, které ve mně rozpozná svoji Matku, které bude schopno pocítit, jak velmi jej miluji a které bude mít srdce natolik moudré a Ducha natolik vědomého, že Mě bude také milovat. Já dám tomuto dítěti tělo a srdce a Ty jej prodchneš svým Duchem, aby bylo skutečným nejvyšším tvořením nás obou. Toužím porodit dítě, které vzejde z těla Matky a ducha Otce a které časem doroste do takové velikosti, že si bude schopno uvědomit, že bylo stvořeno ku obrazu svých rodičů.“

 

„Nelehký úkol,“ zapřemýšlel Bůh.

 

„Ano,“ odpověděla Gaia, „ale naše děti to dokáží. Všichni rodiče s čistým srdcem si přejí, aby je jejich děti dorostly a aby se staly odrazem toho nejkrásnějšího v nich. A aby rostly dál vědomy si své velikosti a síly a jednou je i přerostly. Aby nalezly ve svém nitru to nejvyšší, co si přinášejí od svých rodičů a dokázaly to rozvíjet dál.“

 

„Ano, ale pro naše děti bude velmi těžké rozpoznat, že jsou s námi Jedno,“ dál nahlas přemýšlel Bůh. „Jejich Duše se zhmotní skrze tvé tělo často z velkých dálek vesmíru, sama víš, jak je tato cesta namáhavá. Ve chvíli, kdy se narodí v této hmotné dimenzi, bude jim dlouho předlouho trvat, než skrze hmotu prohlédnou a uvidí, že ve skutečnosti žijí v Duchu. S těžkýma nohama chodícíma po tvrdé zemi a bez křídel na zádech si možná nedokáží vzpomenout, že umějí také létat. Při všech těch obtížích při zaopatřování potřeb jejich těla, si možná nebudou moci vzpomenout, že tělo je schránkou pro daleko vyšší jejich část. A navíc, jejich těla budou krásná,“ pohlédl Bůh láskyplně na Gaiu, „vždyť je budou mít od Tebe - co když odvedou jejich pozornost od vyšších a krásnějších jejich částí? Musíme jim nechat na cestě zpátky k nám mnoho znamení a nástrojů, které jim pomohou rozvzpomenout se na poklady, které uložíme do jejich nitra.“

 

„Jsi milující a starostlivý Otec,“ řekla Gaia, „udělám tedy toto: zhmotním nejvyšší kvality a schopnosti svého Ducha do hmotné dimenze a vložím je do hlubin svého těla. Uchopím svoji Lásku a Sílu a Moudrost a v mnohých podobách je uložím do nádherných krystalických schránek, které bude mé tělo v pravý čas vydávat na povrch, tak, aby je naše děti mohly nalézat a čerpat z nich. Nebudou nejdříve plně chápat význam těchto skvostů, ale vnitřní moudrost a vibrace jejich těl je povede k tomu, že se budou těmito kameny obklopovat. Budou skrze své tělo a sílící vnitřní hlas cítit, že jsou pro ně drahé a důležité, a časem, jak se bude jejich vědomí rozšiřovat a jejich Duše probouzet, začnou chápat a cítit nejen sílu těchto krystalů, ale budou schopni dokonce i rozlišit, které esence a kvality jsou v jednotlivých kamenech ukryty.

 

Naučí se s těmito kameny zacházet, budou je mít v úctě, budou je sami vyhledávat a s důvěrou z nich čerpat. A jak se budou naše děti více a více rozvzpomínat a vydají se na cestu zpátky do svého nitra, aby zde nalezly svůj skutečný původ, tak je budou tyto drahé kameny provázet a ochraňovat a pomáhat, jako zhmotněná mateřská láska. Tyto kameny vzejdou z horkého středu mého těla, ze samotného srdce a jako takové v sobě ponesou útěchu a úlevu na každou bolest a nesnáz našich dětí. Budou jim pomáhat překonávat jejich strachy z neznámého, dodávat energii a povzbuzení, zlepšovat náladu, uzdravovat jejich těla, vytvářet kolem nich ochranný štít a posilovat jejich vlastní ochranné vrstvy. Až bude čas, probudí k životu v nich uložené božské schopnosti, posílí jejich intuici a povzbudí je v hledání jejich jasnozřivosti. Jiné jim zase pomůžou uslyšet hlas jejich Duše, tak, aby se už nikdy necítily ztraceny. Další jim napomohou v rozpoznání bolestí, které si jejich Duše ponesou napříč životy a jiné jim tato břemena pomůžou rozpustit, aby konečně mohly roztáhnout křídla.

 

A po nějaké době, v moudrosti sobě vlastní, půjdou naše děti ve svých otázkách ještě dál. A začnou přemýšlet nad samotným primárním důvodem vzniku těchto krystalů a rozjímat nad jejich nejvyšším smyslem. Poté, co je pochopí jako krystalické truhly plné pokladů, začnou se ptát, kdo tyto poklady do truhel vložil. To už od nás budou jen na dohled.

 

Naše děti budou mít ode Mě dokonalé tělo se schopnostmi, které budou dlouho převyšovat hranice jejich chápání. Srdce, které bude bít v rytmu mého srdce tak silně, že to jednou i jejich uši uslyší a ony si vzpomenou, že Já jsem jejich Matkou.

 

Ty zase vložíš do každého z nich stejně velkou část sebe samého, svého vlastního Božského Ducha. V tomto místě bude sídlit Božství každého jednoho našeho dítěte. Ve své Božské Duši každý uslyší Tvůj hlas, který mu bude neustále připomínat, kdo je jejich Otcem.

 

A v jejich srdcích se spojíme my oba, bude to místem té nejvyšší Lásky a Moudrosti Mé a nejvyšší Lásky a Moudrosti Tvé. V tomto místě se jednou naše děti zakotví a v tomto místě naleznou skutečnou Moudrost a Sílu, které je nadále povedou jejich životem.

 

Jakmile si vzpomenou, že Já – Gaia, Matka Země jsem jejich Matkou a Ty – Bůh, jsi jejich Otcem, pocítí beze strachu i svoji vlastní velikost a pochopí sílu svého vlastního Ducha. Kdo ví,“ mrkla spiklenecky Gaia na Boha, „třeba nás potom ve svém tvoření i přerostou.“

 

„Staniž se,“ zazněla mocná slova celým Vesmírem.

 

 

Tento text je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně zdroje i s aktivními odkazy.